Zločin a trest, 1.kapitola: Osudná noc
,,Pane Pottere!“ Harry překvapeně zamrkal a rychle se odvrátil od okna, ze kterého dosud zasněně hleděl, k profesorce McGonagallové.. Netroufal si odhadnout, jak dlouho mu trvalo než ji zaregistroval, ale podle nasupeného výrazu v její tváři usoudil, že nejmíň pět minut.
Když hodiny přeměňování byly v poslední době tak nudné. Koho sakra zajímá, jak udělat z ježka kaktus? Co se týče budoucnosti, měl rozhodně jiné plány, než si založit prosperující květinářství, ale nezdálo se, že by pro to Minerva McGonagallová měla pochopení.
,,To už je tento týden potřetí! Několikrát jsem vás varovala, ale zdá se, že to po dobrém zkrátka nepůjde. Dostavte se dnes v deset hodin ke mně do kabinetu, mám pro vás speciální trest,“ sdělila mu upjatě, víc už si ho nevšímala a nerušeně navázala na přerušený výklad.
Harry nevěřícně vytřeštil oči. Cože? Trest? Kvůli takový blbosti? Kdyby to byl Snape, tak neřeknu, je na mě zalezlej celejch šest let už od prvního ročníku, ale McGonagallová…nakonec rezignovaně pokrčil rameny. Asi nějaká krize důchodového věku. Ale mohlo to dopadnout hůř, pochybuju, že mě v deset večer pošle čistit záchody nebo tak něco. No tak jo, jdeme předstírat zaujetí, rukou si podepřel bradu a nasadil nejsoustředěnější výraz, jakého byl v danou chvíli schopen.
Na určené místo dorazil několik minut před desátou, profesorka McGonagallová už na něj čekala. Sotva za sebou zaklapl dveře kabinetu, zašmátrala rukou po spodní straně desky stolu u něhož seděla. Ozvalo se tiché cvaknutí, načež se strana po Harryho pravici rozestoupila stěna o odhalila vchod do tajné chodby.
,,Pojďte za mnou, pane Pottere,“ vyzvala ho. Harry ji poslušně následoval. Šli dlouho, chodba neustále zatáčela a Harry brzy ztratil přehled o tom, kde vlastně jsou. Konečně se McGonagallová zastavila, několikrát poklepala hůlkou na zeď, která jim uzavírala průchod, zeď se opět rozestoupila.
Octli se v malé, prostě zařízené místnosti bez oken. Jediné zařízení představovala obrovská postel z dubového dřeva, vedle ní masivní prádelník a v rohu zaprášené houpací křeslo.
,,Takže, co mám dělat?“ zeptal se Harry, protože pořád nechápal, proč ho McGonagallová zavedla právě sem. ,,Chtěla jsem si s tebou vlastně promluvit, Harry,“ odvětila a pečlivě za nimi zavřela. ,,Pozoruji tě už dlouho,“ pokračovala domlouvavým tónem. ,,Jsi tak roztěkaný, nedokážeš se soustředit, pověz, není v tom náhodou nějaké děvče?“
Harry ohromeně zalapal po dechu. Co je jí po tom? Ale zdálo se, že profesorku odpověď příliš nezajímá. ,,Vím jak zákeřné dovedou být dnešní dívky,“ zašeptala zastřeně, ,,tvá nevinnost tě sice ctí, ale potulovat se po chodbách této školy tak čistý…“ lehce ho objala kolem ramen, ,,tak nezkušený, je velmi nebezpečné. V nekonečném moři pokušení, které ti okolní svět nabízí se může snadno stát, že tě nějaká nestoudnice svede na scestí a už nebude cesty zpět. Potřebuješ někoho kvalifikovaného, kdo by tě odborně zasvětil do tajů života,“ smyslně mu přejela rukama po zádech a pokračovala níž, zatímco Harry na ni paralyzovaně zíral, ,,a život, to není jenom magie.“ Naklonila se blíž. ,,Máš nejhezčí zadek z celého šestého ročníku,“ vzdychla.
Tohle ho probralo, okamžitě se vymanil z profesorčina sevření a napřáhl proti ní hůlku. ,,Expelliar…“ začal, ale profesorka McGonagallová byla rychlejší. ,,Darcio,“ zvolala. Náraz Harryho odmrštil na postel, chtěl se zvednout, ale z dubového dřeva se vymrštil pár okovů, jež se mu zacvakly kolem zápěstí, hůlka mu vypadla z ruky. Teď už mohl jen zděšeně sledovat, jak si McGonagallová ladným pohybem sundává klobouk a svůdným pohybem vytahuje jehlice z vlasů, které jí, když byly rozpuštěné, v šedobílých kaskádách sahaly až k pasu.
Ve chvíli kdy se se stejnou elegancí začala zbavovat hábitu, uvědomil si Harry hrůznou bezvýchodnost situace. Zoufale zaškubal pouty, nedbaje na to, že se mu bolestivě zařezávají do kůže a ze všech sil zaječel: ,,Pomóóóc!“
,,Pomóóóc! Pomóóóc!“ Draco se rozmrzele obrátil na druhý bok. Všichni už dávno spali, jen jemu se pořád nedařilo usnout. Navíc se právě teď nějakej cvok rozhodl uspořádat si noční mučící siestu a bohužel se ještě nedoslechl o tom, že existuje taková vymoženost, jako je roubík.
,,Pomóóóc!“ Otráveně si přetáhl přes hlavu polštář. Tak už ho konečně doražte!!! Nebo mu běžte někdo na pomoc, to je fuk, jen ať drží hubu! ,,Nééé!“ Copak ho slyšim jenom já? Dělejte s tím někdo něco! Chm. Lidská lhostejnost je neuvěřitelná!“
Konečně začal usínat, za jeho zavřenými víčky se rozvinul živý sen ve kterém ovládl svět, je ještě mocnější než Voldemort a Brumbál dohromady, nejnádhernější čarodějky v zemi se mu přicházejí poklonit….,,Uhůůů!“ tentokrát to znělo jako vzlyk. Draco se s trhnutím probral, zmateně zamžoural do tmy, ale rychle se vzpamatoval, vztekle odhodil přikrývku a zamířil za tím otravným hlasem.
Tohleto nemá obdoby! Měl bych si promluvit s otcem o tom, jaké tu vládnou poměry! S údivem zjistil, že kvílení se ozývá za zdí umývárny. To je blbost, tam přece nic není.
Ale další série výkřiků ho přesvědčila o opaku. Důrazně tedy zabušil na stěnu. ,,Hej!“ zavolal tlumeně. ,,Nechte si to na ráno, některý lidi chtěj spát!“
Na okamžik zavládlo ticho, spokojený Draco se chystal odejít, když se přímo vedle něj otevřel tajný vchod. Zevnitř se ozvalo potlačované zaúpění. Draco zaváhal, ale neznámá chodba ho nevysvětlitelně přitahovala. Pomalu vykročil kupředu, kousek před sebou spatřil další otvor, několika náměsíčnými kroky překonal zbývající vzdálenost a opatrně nakoukl dovnitř, vzápětí vyjekl překvapením.
,,Pottere?!?!“ Harry byl úplně nahý, tvář měl zbrázděnou stružkami zasychajících slz, obě zápěstí rozedřená do krve. Draco si všiml, že se chvěje a jeho oči mají mírně nepříčetný výraz. ,,Draco,“ zaševelil chlapec třesoucími se rty, ,,pomoz mi.“
Tak to už na tom musí bejt fakt hodně blbě. Malfoy rychle překonal počáteční šok, přistoupil k posteli a zlomyslně se ušklíbl. ,,Ale ale, ten slavný Harry Potter, že by si neuměl poradit sám?“ Harry jen sklopil oči a slabě zavrtěl hlavou, na tmavých řasách se zaleskly čerstvé slzy.
Draco se zarazil. Moc rád by ho dál ponižoval, vysmíval se jeho bezmocnému vzteku i nadávkám, ale při pohledu na Harryho bezbrannou netečnost, mu další psychický teror připadal jako zbytečné plýtvání energií. Na chvíli se přistihl, že ho začíná litovat, ale okamžitě tu myšlenku potlačil. Chtěl se prostě jen otočit a jít si zase lehnout, ale teprve teď si všiml, že po vchodu, kterým sem vešel už není ani stopy.
,,Pane Malfoyi, přece byste nás nechtěl opustit tak brzy,“ ozvalo se za Dracovými zády. Chlapec se prudce otočil, načež úplně zkameněl. Uviděl totiž profesorku McGonagallovou, která se k němu blížila, jen v noční košilce z černého saténu, která zakrývala jen to nejnutnější. Zmohl se pouze na užaslé vydechnutí. ,,Ty vole.“
McGonagallová reagovala vyzývavým úsměvem. ,,Draco Malfoy, ozdoba zmijozelské koleje, zlobivý hoch…a také roztomile výstřední.“ Tím nejspíš narážela na Dracovy plavé vlasy, které si nechával dorůst, takže mu splývaly v rovných lesklých pramenech kousek pod lopatky. ,,Tobě asi nemusím říkat jak se to dělá, viď? Ale zkušeností není nikdy dost, co říkáš?“ jemně ho uchopila za bradu.Dracovi se vybavila hůlka v tuto dobu poklidně odpočívající na nočním stolku vedle jeho postele. Ty sklerotickej debile!
,,J-já si vzdělání průběžně doplňuji,“ zakoktal překotně couvaje. McGonagallová jen mávla rukou. ,,Ale jdi, co ti ty šestnáctileté holčičky asi tak můžou nabídnout?“
Draco se vrhnul k Harrymu a hystericky s ním zatřásl. ,,Do háje, Pottere, tak dělej něco!“ ,,Moje hůlka,“ zasípal Harry a kývl do rohu pokoje. Malfoy ji uviděl, okamžitě po ní skočil a namířil ji na McGonagallovou. ,,Expelliarmus!“ zvolal.
Kouzlo profesorku zvedlo do vzduchu a mrštilo ji proti zdi, podél které se svezla k zemi, omráčená nárazem. Draco jí už nevěnoval pozornost, pomocí Harryho hůlky otevřel průchod do chodby a vyběhl ven, ale zoufalý výkřik za jeho zády jej donutil zastavit se.
,,Draco!“ zavolal Harry znovu hlasem člověka, který ví, že umírá, ale přesto se pokouší uprosit smrt, aby šla o dům dál, ačkoli ví, že nemá naději na úspěch. Malfoy zaváhal. Pottera sice nesnášel, ale McGonagallovou koneckonců taky a navíc, tu vykopávku by nepřál v posteli ani nejhoršímu nepříteli. Já ho přece nezachraňuju, ujišťoval sám sebe, pouze mařím paní profesorce noc plnou vášní a v tom JE rozdíl! Ale pořád si nepřipadal moc přesvědčeně. ,,K čertu se vším,“ zamumlal nakonec, vrátil se a jednoduchým kouzlem zbavil Harryho okovů.
Že se dopustil osudné chyby a přestal si krýt záda mu došlo teprve ve chvíli, kdy jím zaklínadlo profesorky McGonagallové smýklo přes celou místnost. Těžce dopadl na zem, hlavou, jíž narazil do křesla, mu projela ostrá bolest, cítil pramínek teplé krve, která mu stékala ze spánku na tvář, před očima viděl rudé kruhy.
Harry využil profesorčiny nepozornosti, popadl jednu z jehlic do vlasů, které se válely kolem postele a s panickou nepříčetností ji vrazil McGonagallové zezadu do krku. Ve stejném okamžiku se Dracovi na chvilku projasnil zrak, z posledních sil pozvedl hůlku proti polonahé kantorce a zašeptal první zaklínadlo, které mu přišlo na mysl. ,,Avada kedavra,“ teprve pak definitivně ztratil vědomí.
Zločin a trest by Ingrid
|| Další